Jak je možné, že se miliardáři dokážou vzdát majetku a zbohatnout znovu

USA, stát Texas, město Cisco. William Barron Hilton stojí před hotelem Mobley, který v roce 1919 započal éru slavného hotelového řetězce. Syn Conrada Hiltona 23. října oslavil 85. narozeniny a jako jeden ze 105 miliardářů většinu svého majetku odkázal na charitu v rámci akce Giving Pledge, kterou rozvinuli Warren Buffett a Bill Gates.

Někdo se zříká jmění čistě z dobrého srdce, jiný kvůli opětovné motivaci. Například Larry Ellison, Richard Branson a Mark Zuckerberg přiznali, že začínají opět lenivět v zóně pohodlí a potřebují restartovat své podnikatelské snažení. Začít zase od nuly.

„Ta akce se mi líbí. Signatáři dokazují obyčejným lidem, že zbohatnout je metodika nesouvisející s kapitálem, ale s myšlením. Jsem si jist, že většina z nich se miliardáři opět stane,“ poukázal Hilton na seznam dárců, který zveřejnil také FirstClass.cz.

Jak je možné, že je někdo schopen stát se boháčem opakovaně a někdo nedosáhne na miliardu za celý život? Barron Hilton se naučil mnohé od otce, který zakoupil první hotýlek, Mobley, roku 1919, následně vybudoval síť 8 hotelů v Texasu a ve 30. letech vinou globální krize zbankrotoval. Začal znovu cent po centu, až vybudoval impérium složené z několika značek s hotely typu Stevens Hotel (největší hotel na světě, 2800 pokojů) a Waldorf-Astoria Hotel (nejluxusnějších 1900 pokojů) – unikáty své doby.

Proč to nezabalil? Proč se nedal zaměstnat? Proč se vrátil tam, kde si už natloukl?

„Základní ingrediencí úspěchu je vášeň. Tu máme v sobě všichni. Každého něco baví. Drtivá většina lidí má však podivně nastavený systém – práci vnímá jako zlo, ze kterého se svírá žaludek, a baví se až ve volném čase. Přitom volna je logicky méně než pracovního času. Lidé si tedy život dobrovolně obracejí naruby a většinu času věnují tomu, co je netěší. Co to ale dělat opačně? Podnikat v tom, co mě baví?“

Zdá se vám to příliš jednoduché a už nyní máte na jazyku řadu důvodů, proč to není možné? Hilton tvrdí, že lidé si rádi věci komplikují. Raději pochybují než přemýšlejí.

V čem jsou podle něj lidé nejvíce nelogičtí?

1. „Nevím, v čem podnikat“

„Tahle rezignace mi připomíná okamžik, kdy hledám brýle a mám je na nose. Lidé se mylně domnívají, že aby uspěli v podnikání, musejí nalézt nějaký nový obor a v něm novou mezeru. Ale proč? Rozklíčovat úplně nový obor, zorientovat se v něm a ještě vyniknout, na jeden život nestačí. Trhejme “low hanging fruits“, ovoce visící nízko, ne nejdříve až to nahoře v koruně stromu. Rozvíjejme to, v čem si věříme a co nás baví. Když dělám to, co mě baví, dělám to rád. Když něco dělám rád, dělám to často. Když něco dělám často, zlepšuji se. A když se zlepšuji, mám naději být jednou nejlepší.“

A jsme u vášně, cítíte, jak rozhoduje? ptá se Hilton. „Lidé se chybně soustředí na to, jak dosáhnout cíle, jak vydělat určité množství peněz, a ztrácejí víru, když to nejde. Přitom by spíše měli přemýšlet, jak být nejlepšími ve svém oboru, a tím do cíle dojít.“

2. „Neuspěji, protože mám/nemám konkurenci“

„Měl jsem dva přítele. Oba váhali s podnikáním. Paradoxně z opačného úhlu. První mi sdělil, že se bojí konkurence. Nepřipadal si dost dobrý. Druhý naopak váhal, že v jeho oblasti není konkurence. Měl obavy, zda jde vůbec správným směrem. Problém u obou nebyl v konkrétním oboru, ale v nich samých. Byli překážkou sami pro sebe.“

Proč uspějí podnikatelé, kteří si vyberou obor podle své vášně? Dle Barrona Hiltona mají nejlepší předpoklady z jasných důvodů:

… nepotřebujete dovolenou. Práce, kterou děláte se zápalem, vás sama dobíjí.

… nespíte déle, než je nezbytně nutné. Chodíte spát pozdě a budíte se nažhavení nedočkavostí. Váš pracovní den je delší a efektivnější. Jasná konkurenční výhoda.

… máte dlouhodobý, možná celoživotní náboj. Nepotřebujete zvláštní motivaci, žádný sebemrskačský bič. Máte trvalý drive, energie a nápadů na rozdávání.

… jste extrémně zvědaví. Žádné donucení, obor vás zajímá, přirozeně sledujete dění i konkurenci. Inspirujete se a vzděláváte zcela automaticky. Rychle rostete.

… dosahujete pokroků a úspěchu. Ne nadarmo se říká, že úspěch plodí úspěch. Kdo dělá práci s vášní, je k úspěchu předurčen. A úspěch je synergický jev. Člověk, z něhož sálá nadšení, přitahuje jiné lidi, kteří s ním chtějí pracovat, učit se od něj.

„Člověk je úspěšný tehdy, když dělá práci rád. Pak ji dělá dobře. Čím úspěšnější je, tím raději práci dělá. Je to uzavřený kruh. A vstup dovnitř je přes vášeň,“ říká Hilton.

Ano, zní to jednoduše až primitivně. Ale četli jste, co řekl dyslektik Richard Branson?