Jednoho dne se muž procházel po pláži a přemýšlel o svém životě. Vždycky chtěl udělat něco, co by pomohlo světu a lidem a cokoliv zkusil udělat pro druhé, jako by to bylo celé zbytečné a marné. Najednou muž uslyšel „ křupnutí“.
A podíval se na svoje nohy. Tam, kde stál, kam až oko mohlo dohlédnout, ležely tisíce malých mořských hvězd, které byly vyplavovány na pobřeží oceánem. Muž pokračoval v procházce a přemýšlel o krutosti oceánu. Tyto hvězdice nikomu neublížily a přesto než bude den u konce, všechny na břehu zahynou.
Najednou muž uviděl starou ženu, která stála na břehu oceánu a házela hvězdice zpátky do moře. Když se jí zeptal, co dělá, odpověděla, že vždycky chtěla pomáhat druhým a rozhodla se, že dnešek je dobrým dnem, kdy začít. Muž se rozhlédnul a viděl tisíce a tisíce mořských hvězd, které umíraly na pobřeží, a řekl: „Pokaždé, když hodíte jednu hvězdici zpátky, tak oceán tři další vyplaví. Jaký to má smysl?“
Žena se na chvíli zamyslela a potom hodila další hvězdici do moře.“
Mělo to smysl pro tuhle.“ řekla a usmála se tím nejkrásnějším úsměvem, jaký muž kdy viděl.
milé…