Vysoké vzdělání mít, či nemít? – hamletovská otázka dnešní doby. Je nezbytným předpokladem kariéry? Nebo je cesta k diplomu a titulu jen zbytečnou objížďkou, která zdržuje? Je ošemetné se řídit miliardáři. Mnozí univerzitu nemají, protože na ni nebyla doba nebo peníze. Možná by dosáhli téhož cíle, a rychleji. Možná ne.
„Dnes bych byl lékař a nejspíš ne tak bohatý,“ směje se Li Ka-šing, nejzámožnější Asiat, který to od nuly k jmění 25,8 miliardy dolarů dotáhl i bez základního vzdělání. Měl školu života. „Lituji toho. Každou zkušenost jsem si musel objevit sám. Škola je prospěšné přebírání cizích vědomostí koncentrované do tak krátkého času, že na získání totožných zkušeností by člověku nestačil celý život,“ říká Li Ka-šing s tím, že „závidím dnešním dětem, které mohou tankovat vědomosti volně jak na čerpací stanici. Nikdy nevíte, co se přihodí a kdy se jaká znalost hodí.“ Proč se neučil a jak přišel k penězům? Celý 7stránkový rozhovor s Li Ka-šingem čtěte v časopise FC.
Naopak zastáncem školy života spíše než školy vysoké je muž vyznamenaný královnou. Sir Richard Branson odešel už ze střední školy. Jako dyslektik, který špatně četl a pamatoval si, založil postupně 350 společností, podniká od 15 let.
Také David Karp nedokončil ani střední školu a dnes na ní přednáší. Jeho tehdejší spolužáci ještě teoretizují na univerzitě a on má již 275 milionů dolarů investičního majetku, protože místo učení programoval a v 26 letech prodal blogovací platformu.
Nick D’Aloisio, nejmladší zaměstnanec Yahoo, dokončuje střední školu večerně. V interview pro aktuální vydání FC říká: „Nezáleží mi na diplomu, zdokonalovat se je moje životní ambice.“ A to v 17 letech prodal svůj start-up za téměř miliardu korun!
Je tedy vysoká škola plynovým, nebo brzdovým pedálem? Mohu si bez ní vytvořit podnikatelský náskok oproti vrstevníkům, zavaleným knihami, nebo naopak díky ní rychleji doženu ty vrstevníky, kteří se domnívali, že mi podnikáním za 5 let utečou?
Spencer Costanzo to vyřešil šalamounsky. S rodiči, kteří nechtěli slyšet o tom, že by se zřekl vysokého vzdělání, uzavřel sázku. Když ve stanovené lhůtě zbohatne, dokáže, že si v životě poradí i bez školy. Jinak musí k zápisu. Vyhrál. V jeho věku ještě mnozí nemají řidičák, on má Ferrari. V 19 letech je prezidentem Malibu Apps. Holding, který založil v 11. třídě, má 8 dceřinek. Nyní již ani nevyvíjí vlastní mobilní aplikace a start-upy. Investuje do cizích, nadějných. Tak rychle vybudoval kapitál.
„Neexistuje lepší doba na rozjetí vlastního byznysu než teď. Když jste na škole, co můžete ztratit? Až jednou nastoupíte do práce, už nebudete mít čas, sílu ani zdroje. Jakmile máte nápad, začněte. Sledujte, co vyvolal, a zařiďte se podle něj. Úspěch vyžaduje jedinou investici: Váš čas,“ říká v rozhovoru, který je natolik inspirativní – u 19letého „mláděte“, že jsme se ho rozhodli nabídnout všem čtenářům internetu.
Spencere, kdy jste začal Vy?
„První internetový projekt jsem zkusil v 10. třídě. Rok nato jsem založil firmu. Od té doby jsem uvedl 50 aplikací pro iPhone a iPad. Dnes už nevymýšlím, mám peníze, abych investoval do nadšenců, jakým jsem byl já, a participoval na jejich chytrosti.“
Co tomu dnes říkají rodiče?
„Založil jsem firmu proto, že jsem nechtěl na kolej. Napadlo mě, že kdybych dovedl rozjet úspěšný byznys, rodiče by tolik nemuseli chtít, abych studoval. Zafungovalo to. U mobilních aplikací je skvělé, že úspěšní, nebo neúspěšní jste relativně ihned. Okamžitě víte, zda se ubíráte správným směrem. Zaměřil jsem se na iPhone, iPod Touch, Android, nástroje Amazonu. Vše, co mi scházelo a lidem by pomohlo, jsem změnil v aplikace. Ty byly staženy milionkrát. Peníze Vám samy padají do náruče.“
Věřil jste si, že uspějete?
„Viděl jsem úspěch Angry Birds, zdálo se snadné je napodobit. Propočítal jsem si, že na jedné aplikaci mohu vydělat milion dolarů. Šel jsem cestou pokusů o omylů, zkoušel jsem každý nápad. Jen obyčejné elektronické knihy mi vydělávají stovky tisíc dolarů každý rok. Jednou objevíte, co se lidem líbí, a v té chvíli máte vyhráno.“
Jak jste dokázal v tak mladém věku vytvářet mobilní aplikace?
„Já jsem nevyvinul ani nenaprogramoval jedinou aplikaci. Najal jsem si vývojáře na volné noze, grafiky, content developery. To mělo dvě výhody: Sám jsem měl čas na přemýšlení s nadhledem a zabývání se balastem za mě řešili profesionálové.“
Ale je jedna nevýhoda: Musíte se dělit o zisk.
„Ano, ale ten zisk je vyšší, protože se nevysilujete malichernostmi, odborníci Vás včas zastaví v neefektivní cestě nebo navrhnou takovou, o které jste ani nevěděl.“
Když jste viděl, jak pracují, nenapadlo Vás naučit se to sám?
„Ne. Outsourcuji (prostřednictvím nájemních sil) každý projekt. Ano, již vidím do karet programátorů a mohl bych se to naučit. Na druhou stranu byl by to krok zpět a plýtvání časem. Celý tým je již osvědčený, zná moje uvažování. Samozřejmě kdybych programování rozuměl od začátku nebo neměl úspory, nikoho bych si nenajímal. Ale profesionálové si na sebe vydělají, investice se mi bohatě vrátila.“
Proč nyní investujete do cizích aplikací, když se Vám dařilo s vlastními?
„Jednak chci dalším pomoci v růstu. Jednak tím vydělám i já. A snáze. Kdybych vyvíjel jen já, sázím na jednoho koně. Je dobré rozložit investice na více mozků. Navíc je to pasivní příjem, plynoucí bez jakékoli práce. Ostatně každá aplikace nebo elektronická kniha je pasivní příjem. Jednou vytvoříte, stále inkasujete.“
Kdyby byznys nezafungoval, šel byste na vysokou?
„Každý rok jsem vydělal nejméně 200 000 dolarů, takže to bylo extrémně snadné rozhodnutí. Kdybych nevydělal, školu bych dal. Zjevně bych se potřeboval učit.“
A co Vás naučila škola života?
„Pořád jdi dál. Když rychle padneš, rychle vstaň. A pokračuj. U univerzitních zkoušek je to asi stejné. Ale Vaším jediným soupeřem je profesor, ne celý trh.“
Co je v oblasti mobilních aplikací nejdůležitější?
„Rozhodně je to spíše o zpeněžení než o přemýšlení. Spousta skvělých nápadů zapadne jen proto, že je lidé neumějí prodat. Ale to platí ve všech oborech.“
Jak bude vypadat trh aplikací a elektronických knih za 3 až 5 let?
„To mě nezajímá. Nedokážu odhadnout, ani co se stane příští týden. Žiji teď.“
Kdyby Vás chtěl někdo napodobit, co by měl dělat?
„Ujasnit si nápad a vyhledat programátora. Je jich plný internet. Vybrat si takového, který už má za sebou úspěch. A hlavně to zkoušet. Bez střelby gól nikdy nedáte.“
Co poradíte mladým, kteří váhají mezi školou a podnikáním?
„Nenechte se ukolébat věkem. Není čas ztrácet čas. Peněz je omezené množství a chtějí je všichni. Nepřijdou za Vámi sami, musíte jít aktivně pro ně. Já nemám rád slovo „možná“. Zešílel bych, kdybych se na univerzitě učil pro chvíli, která vůbec nemusí nastat. Nemám rád přípravu, snění, teoretizování. Mám rád konání, tak na bránu, realizaci. Kým byste MOHLI být, za to si nic nekoupíte. Ukažte, kdo JSTE.“
